Opuka to zachránila

Publikováno 22.7.2025/Oddílová akce

Na počátku července broumovský horolezecký oddíl uspořádal už každoročně očekávanou akci „lezení s dětmi“. Po úspěšné „Sázavě“ na začátku června, je to druhá stěžejní oddílová akce, které se mohou ve větším počtu zúčastnit i děti. Počasí při dvoudenním sjíždění řeky Sázavy vyšlo přenádherně, proběhlo i dobrovolné koupání v řece a konstatovali jsme, že na toto období byla voda neobvykle teplá. Teplá voda a počasí nás namlsalo a už jsme se těšili na Adršpach, jak si tam v teplíčku s dětmi zalezeme.

Lezení s dětmi jsme letos naplánovali do Adršpachu, do lokality Křížového vrchu a moc jsme se těšili, že zas s dětmi zdoláme nějakou pořádně vysokou věž a na jejím vrcholu uděláme společný zápis do vrcholové knihy. Je krásné si pak po letech na takovou věž znova vylézt a pečlivě obracet stránky ve vrcholovém zápisníku a hledat ten historický zápis, kdy jsme sem vylezli poprvé. Ale letos si s námi počasí docela pohrávalo a „monzun“ si v našich krajích vybral právě začátek července. Celý týden před naplánovaným lezením pršelo a smutní pořadatelé každý den pečlivě porovnávali všechny předpovědi počasí na danou oblast. Ke konci týdne bylo víc než jasné, že v Adršpachu budou pískovcové věže mokré. Museli jsme urychleně změnit plány a lezení s dětmi přemístit do jiné oblasti, kde nám vlhko z propršených dní nebude vadit. U Nového Města nad Metují se nachází sportovní oblast kde se leze na opuce, ta rychle osychá a u skal je vytvořené pěkné zázemí pro rodiče s dětmi. Po domluvě s majitelem jsme tedy akci přemístili sem.

HIS

HIS nás v neděli dopoledne přivítal sluncem a celkem suchými cestami. Metuje tiše plynula kolem kolmých opukových stěn a my s cinkotem vytahovali lana, úvazky a karabiny. Lana jsme připevnili do nejlehčích cest a děti se začaly postupně střídat v jejich vylezení. Sem tam ukápla malá slzička, když se vylezení cesty na prvý pokus nepodařilo a někdy jsme museli utěšovat i tatínky, kteří vložili své lezecké ambice do svých ratolestí a ty nenaplnily jejich očekávání. Děti si to užívaly a když už byly lezením „naplněni“, rozběhly se po místních atrakcích. Nejvíc přitahovala lanovka a ty nejmenší domeček pro skřítky a pískoviště. V poledne jsme rozdělali oheň, opekli buřty a vyznamenali jsme všechny malé lezce za vynikající lezecké výkony pořádnou medailí.

Medaile

Báli jsme se, že ve sportovní oblasti to nebude děti až tak moc bavit, ale opak byl pravdou. Některé lezly i odpoledne a ostatní si hrály na pískovišti, běhaly, nebo se „čvachtaly“ v řece Metuji. V pozdním odpoledni jsme smotali lana a skočili do cukrárny na pořádnou zmrzlinu. Nikomu se domů nechtělo, ale vše pěkné má i svůj konec. Navzájem jsme se rozloučili a my dospělí můžeme plánovat, kam s dětmi zamíříme příští rok.

Velké díky patří všem pořadatelům, bez kterých by se lezení s dětmi nedalo uskutečnit. Obětavě se jim věnovali a neustále dbali na jejich bezpečnost při lezení. Děkujeme i za finanční podporu od města Broumova!

Polední opékání

Příprava na lezení musí být pečlivá

I ty nejmenší děti si našly svou cestičku

Někteří už lezli hodně zkušeně

Někdy i ta slzička ukápla

Někdo měl i na 6

Pečlivý dohled na bezpečné jištění

Zmrzlina na závěr

Fotky: Remi a Rekíno

Lezení s dětmi

Publikováno 24.6.2025/Oddílová akce

Program:

  • 10.00 hod sraz
  • odchod do skal – Křižák
  • lezení
  • návrat na základnu
  • opečení buřtů, občerstvení
  • pro zájemce prohlídka skalní záchranné stanice a její vybavení
  • vlastní program a odjezd domů

Doprava:

Nejlépe vlakem do Adršpachu a cca 10 -15 min na místo setkání.

Dotazy a nejasnosti objasní Jarmila Lemfeldová a nebo předseda 🙂

Poznámka:

Akce se koná za každého počasí, změna programu vyhrazena! Případně při špatném počasí obhlídka skal, návštěva muzea horolezectví atd. Pití bude zajištěno, buřty si kupte 🙂

Hohe Wand

Publikováno 13.6.2025/Článek o oblasti

Hohe Wand vysoká zeď Vídeňských Alp

Počasí v Čechách nebylo dle předpovědi pro druhý červnový víkend ideální, a tak jsme vyrazili společně s Rosťou, Honzou a Pavlem do rakouské lezecké oblasti jižně za Vídní na Hohe Wand.

Předpověď zde byla stabilní, aspoň na dva dny z našeho prodlouženého víkendu. Cesta na Hohe Wand z Čech je parádní, jen přejet Čechy, a z rakouské dálnice se sjede až těsně před cílem na posledních 13 km do kempu, který se rozprostírá pod centrální stěnou stolové hory. Kemp ,,Hohe Wand Blick“ je zde široko daleko jediný, je zde dostatek parkovacího místa pro karavany a obytná vozidla, stany a další všemožné příbytky. Cena je zde vskutku příznivá, kdy od 3 dnů se zde platí 10,- Euro za osobu. Při kratším pobytu to je 12,- Euro. My jsme ale bydleli ve městě Neunkirchen.

Cesta z Čech nám uběhla celkem rychle. Vyjíždíme ve čtvrtek po práci z Hradce Králové (zhruba 380 km, 4:30 hod), zastavujeme před Mikulovem v obci Perná na večeři v Restauraci u Jessyho. V Čechách počasí deštivé, a tak hurá do Rakous. Cestou se počasí lepší a při příjezdu na místo určení na nás čekalo lezecké počasí.

V pátek parkujeme nad kempem na placeném parkovišti za 70,- centů/hod (platba jen v hotovosti), ale při zpáteční cestě k vozu jsme objevili menší, kryté, neplacené parkoviště (cca pro 5 aut) zhruba 1 km vzdálené od parkoviště placeného.

Zvolili jsme oblast nad kempem s názvem Draschgrat. Po trošce tápání a hledání, kde se nachází nástup vybrané vícedélky s názvem Traum und Wirklichkeit (200 m, 6+) jsme se tedy pustili do první vícedélky zde, 7 délek a 200 metrů lezení. Cesta kvalitně odjištěná v dobrém materiálu. Krásná panoramata nás čekala od půlky našeho lezení, kdy bylo vidět do širého rakouského kraje.

Doporučení: Ustrojit se hned na parkovišti, sebou jen malý batoh. Nic nenechávat u nástupu. Zbytečně se pro věci musíte vracet.

Tekutiny jsme doplnili v restauraci Alpengasthof Postl, při ochutnávce místního piva Puntigamer.

Bylo ještě dost času při sestupu v sektoru Milak Klettergarten vylézt kombinaci cest Weg zum Kreuz 6+, Blaue Marken 5.

Následující den jsme přejeli autem kousek dál nad kemp, kdy budeme lézt v sektoru s názvem Almfrieden. Od parkoviště u bývalého hostince pokračujeme štěrkovou cestou k malé dřevěné chatrči na levé straně silnice. Za chatou sestupujeme po kluzké cestičce (spodní část jištěna fixy, nevhodné za mokra – což jsme si ověřili při zpáteční cestě). Po krkolomném sestupu nás přivítala červená skála. Sektor rozdělen na dvě terasy: Casablanca Wandl a Rote Wand. Vhodné mít přilbu. Zkusili jsme lehčí cestu na seznámení s oblastí a to cestu Steinfeder Rosa 5+. Následovala Zwerg Nase 6+, Papamobil fur Thomas Behm 6+, Die Ublichen Verdachtigen 5+.

Vyhání nás déšť. I tak ještě objevujeme oblast Johannesbachklamm (21 cest), která je přístupná minutu od parkoviště s ohromným přístřeškem. Počasí nám dovolilo zdolat jednu cestu Klammheimlich 6+.

Bohužel tímto naše lezení končí. Celý večer i neděle propršela.

K lezecké oblasti Hohe Wand bych uvedla, že si zde přijde na své každý, protože zde jsou těžké sportovní cesty, vícedélkové lezení, zajištěné cesty pro normální lidi a také kupodivu i ferraty, pro klasiky se zde také najdou méně zajištěné cesty, na své si přijdou i paraglidisté. Tuto oblast vřele doporučuji všem, kteří chtějí poznat lezení v oblasti kousek za Vídní, kdy například u nás v Čechách nebude hezké počasí a Rakousko na Hohe Wandu bude předpovídat jasno, tak pak není na co čekat a stačí jenom vyrazit a nechat se unést krásnými stěnami místního vápence.

Kemp „Hohe Wand Blick“

Kozorožec horský

Sektor Almfrieden

Vícedélka Traum und Wirklichkeit

Článek a foto: Jarmila „Jarča“ Lemfeldová

Vltavská žula

Publikováno 12.5.2025/Oddílová akce

K Vltavě za vůní Tařice.

První plánovaný oddílový zájezd letošního roku máme úspěšně za sebou. Na výroční schůzi oddílu padl návrh, podívat se znovu ke břehům Vltavy, kde je vícero krásných lezeckých oblastí, ve kterých se dá lézt v podstatě celoročně. Záleží jen na odolnosti lezců vůči chladu. My máme tyto lezecké oblasti přeci jen trochu z ruky, a tak tyto zájezdy plánujeme na více dní. Nedává moc smysl ráno vyrazit k Vltavě a večer odjet domů. Proto tyto sportovní oblasti navštěvujeme v období, kdy je písek ještě mokrý – to znamená buď brzy na jaře, nebo na podzim.

Nejvíce se nám líbí lezení na Rovišti a na skalách u Velké. Náš oddíl tu lezl naposled v roce 2016.

Ranní cesta do skal

Bylo potřeba si ty krásné cesty znovu připomenout a odškrtat si v průvodci i nějaké nové. Termín byl jasně stanoven na velikonoce, a tak záleželo jen na tom, jestli bude dobré počasí a jestli seženeme místo na přespání. Zjistil jsem, že v dubnu nejsou kolem Roviště otevřeny žádné kempy a většina se jich otvírá až od 1. května, ale nakonec se podařilo sehnat ubytování v soukromí v nedalekých Sedlčanech. Počasí se také umoudřilo a z plánovaných čtyř dnů pršelo jen první den a pak už bylo pořád krásně a teplo. Teď už opravdu záleželo jen na síle v našich pažích a na vůli dotáhnout své připravené projekty do zdárného konce. Všem se to myslím podařilo a všichni byli nakonec spokojeni. Objevili jsme i nové cesty, které si pro svůj název vyžadovaly přelezení! Třeba cesta na Velké – Pozor na předsedu, kterou jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít 🙂 Ale podařilo se zopakovat i legendární cesty s názvy – Česká 7, Vltavská 6, Psí léta 7, Nejdelší vandr -7, nebo 40 metrů dlouhou cestu na Hlásku -Voko bere 6.

Tři dny intenzivního lezení, stále modrá obloha, skoro černá hladina Vltavy a všude přítomná žlutě kvetoucí Tařice, to vše umocnilo krásně strávený prodloužený víkend s bezva kamarády! Určitě jsme tu nebyli naposled – mnoho cest čeká na naše přelezení!

Lezení na Rovišti s vůní Tařice

Skály u Velké

Voko bere – Honzova vysněná cesta

Nejdelší 40 m dlouhá cesta nad černou Vltavou

Netypická věž, ale na tu jsme přece museli…..

Text a fotky: Remi